Pražce (a koleje) se objevují ve spoustě trampských písniček, Pavel Dobeš má jednu písničku – hříčku celou o pražcích, jestli mě paměť neklame. Ti, co se rádi toulají, ti …po kolejích táhnou bosí/ a na špagátu nosí / celej svůj dům… deku a co? (Wabi Daněk)

Vlak byl a pořád je, alespoň pro mě, symbolem cesty. Vlak ale může být život a smrt! Železnice ukradla Ameriku Indiánům a stala se Chobotnicí (Frank Norris). Graham Greene napsal slavný Vlak do Istanbulu. Vražda v Orient expresu a Agatha Christie, vzpomínáte si? Koneckonců i náš český Cimrman má Vraždu v salonním coupé. (Dáma na kolejích pana Blažka, film, se sem nehodí, nenapovídejte mi, to byly koleje tramwayové!)

Přidávám teď zdarma změnu. Změnu mezi dětstvím mým a dětstvím mých vnoučat – týká se dopravních prostředků. Jako my jsme v dětství toužili po svezení autem, byla to vzácnost, dnešní děti jezdí za odměnu vlakem.

Hodně kilometrů těch vlakových cest lemuje dřevo – živé. A dřevo se „na dráze“ používá i jinde a jinak, ale o tom zas jindy.

Železniční pražce – ano, to jsou ty podklady pod kolejemi, někde se jim říká švele – se pořád ještě dělají ze dřeva. Dřív se o jiném materiálu jen přemýšlelo. I když dnes upravený beton vyhrál, s těmi dřevěnými se stále ještě můžete potkat.

Pražce se vyrábí z několika druhů dřev, z borovice, buku, dubu, modřínu a dokonce snad prý i z některých dřevin exotických. Dřevo se nechá proschnout a potom se hloubkově impregnuje – chrání před vlhkostí či nadměrným suchem, houbami a hmyzem.

A teď – představte si – když se na takový pražec podíváte, můžete lehce určit, z jakého je dřeva. Jak?

Do každého je zaražen hřeb, který se liší tvarem hlavy: borovice má čtverec, dub má kruhový tvar a buk šestiúhelník. Trojúhelník patří modřínu a označují se jím prý i exoty. Na hřebu je uveden i rok výroby a způsob impregnace.

Tyhle – pro většinu z vás úplně zbytečné informace si budete pamatovat, vím to. A proto chci místo další trampské sloky upozornit, že do kolejiště vstupujete na vlastní nebezpečí! Že cestujícím se chození po kolejích zakazuje a pokud už mezi kolejemi náhodou budete, tak hlavně nespouštěj oči z trati!

P. S. Bedřich Ludvík mi k tomu fejetonu napsal: Pro mne je vůně pražců snad ještě důležitější než pražce samotné. Ta vůně se nezapomíná, stejně jako ty cesty po pražcích. Z pražců a kolejí je i památník z nejkrásnějších, památník českého holokaustu na nádraží Bubny. Jmenuje se Brána nenávratna a je od Aleše Veselého. Vztyčen byl roku 2015. 

Tak vidíte. Je to pro fejeton obohacení, že?