Shaun Bythell si otevřel knihkupectví, ale chodili mu tam lidé. Malebné městečko na pobřeží a desítky tisíc všemožných knih na skladě, co by si člověk mohl přát víc? Jsou tu bohužel ještě zákazníci, ten nejhorší mor na světě.

Ať už vykřikují, jací jsou milovníci knih, a nikdy nic nekoupí, brouzdají mezi regály a pak si titul stejně pořídí levněji na Amazonu, nebo si ti ještě nestydatější klidně sundají boty a na hodiny se uvelebí s kupou knih u krbu. Vydávají podivné zvuky, smějí se svým banálním vtipům, otravují svými rozumy, různě překážejí a tlačí se za pult nebo se obchod rozhodnou navštívit těsně před zavírací dobou. Případně drze smlouvají.

Je toho hodně, co z obyčejného misantropa udělá misantropa žijícího v neustálém stavu frustrace. Bez zákazníků to ale bohužel nejde, takže majitel zatne zuby a uleví si alespoň na stránkách deníku. Autorovy lakonické postřehy plné suchého humoru přinášejí svérázný pohled na obyvatele městečka a lidstvo vůbec. Aneb jak usmířit dvě protikladné potřeby, nutnost ticha a klidu a finančního přísunu bez interakce s těmi prokletými lidmi?

 

Ukázka z knihy

 

STŘEDA 10. ZÁŘÍ

 

Objednávky online: 3

Nalezené knihy: 3

 

Dnes přišla Nicky. Zvládla najít dvě knihy, u kterých se mi to včera nepodařilo. Zanesla je a umístila na úplně odlišné police, než říká lokátor kódů.

     Znovu volala sklíčená Velšanka, s obvyklým výsledkem. Říkám si, jestli má snad dlouhý seznam knihkupectví a celý den tráví tím, že je obtelefonovává a pokládá jim tutéž otázku. Podle mého výpočtu by takový seznam musel být dost rozsáhlý na to, aby ji zaměstnal na dva měsíce, než se vrátí znovu na začátek, což více méně časově odpovídá četnosti jejích telefonátů.

     V jedenáct dopoledne přinesl Norrie s Muirem za velkého rozruchu a úžasu přihlížejících knihy z betonu a vyztužující ocelový prut na výrobu nových spirál.

     Okolo půl čtvrté jsem Nicky nabídl šálek čaje. Odpověděla: „No ba, ale jenom v šálku z kostního porcelánu a s podšálkem. Žádný z těch tvých mameluckých hrnků nechci.“

     Po práci jsem vyplnil žádost o knihkupecký grant Jamese Pattersona. Později to ještě zkontroluji a pošlu.

     Stále ani stopa po kočce.

 

Pokladna 273,94 celkem

24 zákazníků

 

 

ČVRTEK 11. ZÁŘÍ

 

Objednávky online: 4

Nalezené knihy: 3

 

Dnes tu zase byla Nicky. Přinesla mi jako dárek čtyři promáčklé konzervy s rajčaty, které v konzumu měli s velkou slevou.

     V deset dopoledne jsem jel do Newton Stewartu vyzvednout stavební materiál. V zadní části obchodu vytvořím prostor pro festivalové představení. Když jsem byl ve stavebnictví, vrazil jsem do Ronnieho, elektrikáře, a připomněl mu, že mi ještě neposlal fakturu na práci, kterou pro mě vykonal někdy před třemi lety.

     Ve čtyři odpoledne zavřel wigtownský konzum kvůli menší renovaci. Musíme nyní chodit nakupovat do Newton Stewartu. Otevírá znovu osmnáctého. Někteří ve městě tuto zprávu přijali se stejným nadšením jako referendum o skotské nezávislosti konající se stejného dne.

 

Pokladna celkem 411,44 liber

19 zákazníků

 

 

PÁTEK 12. ZÁŘÍ

 

Objednávky online: 4

Nalezené knihy: 4

 

Dnes byla v obchodě znovu Nicky. První věcí, kterou pronesla, bylo: „Chtěl bys ostružinovej džem? No, neni to doopravdy džem. A je celkem dost nechutnej, je příliš sladkej a přidala jsem do něj chilli koření. Může se hodit k nějakýmu masu.“

     Našli jsme všechny objednávky a já jsem požádal Nicky, aby vyřídila poštovné na stránce Královské pošty a hodila balíky Wilmě na poštu. V pět odpoledne jsem si všiml, že stále sedí v obchodě, tak jsem ji ohledně toho konfrontoval. Odvětila, že to může počkat do zítřka. Vytkl jsem jí, že zákazníci, kteří si objednali knihy ve čtvrtek, je teď obdrží až v pondělí nebo v úterý, přičemž náš obchod slibuje dodání do osmačtyřiceti hodin. Uklidňovala mě: „Nébudé jim to vadit.“

     Po obědě jsem jel na glasgowské letiště vyzvednout Annu, která většinu cesty domů strávila vymýšlením všemožných nereálných teorií ohledně toho, co se asi mohlo stát Kapitánovi, té zatoulané kočce.

     Když jsem zavíral obchod, všiml jsem si na polici, kam Nicky předtím umístila ceduli „romány na domácí frontě“ (kterou jsem odstranil) — nového označení s nápisem „životní trauma/ zneužívání“. Ihned jsem je zlikvidoval. Evidentně je tam umístila proto, aby mě dopálila.

     Při odchodu mi Nicky řekla, že možná přijde v pondělí, ale jenom pokud se jí bude chtít.

 

Pokladna celkem 141,22 liber

17 zákazníků


SOBOTA 13. ZÁŘÍ

 

Online objednávky: 6

Nalezené knihy: 4

 

V deset dopoledne se objevila velmi pohledná blondýna a představila se jako Bethan, která mi devátého napsala e-mail. Vypadala milá a bystrá, takže jsem jí nabídl několik příležitostných dní mezi dneškem a koncem festivalu, v závislosti na tom, jak Nicky bude nebo nebude moci.

     Zákaznice vzala do ruky výtisk jedné knihy Lyn Andrewsové a oznámila své přítelkyni: „Teď to zrovna čtu na kindlu.“ Upřímně doufám, že v obchodě narazila na mou zmrzačenou památku na kindle a zvážila potenciální následky, které mohou e-čtenáři znamenat pro knihkupectví. Vážně ale pochybuji, že její mysl nějak zvláště trápí myšlenky jakéhokoli druhu.

     V době oběda koupil zákazník v placaté čepici a slevou nohavicí vyrolovanou ke koleni a pravou nad kotníkem knihu o tantrickém sexu.

     Na Annino naléhání jsem vytiskl plakáty se slovy Ztratila se kočka a vylepil je po městě.

     Konala se večeře s přáteli na ostrově Whithorn, kterou doprovázela hlasitá diskuse ohledně brzkého referenda za nezávislost. Anna, která byla kvůli svému pochopitelnému odporu vůči nacionalismu (prarodiče z matčiny strany oba přežili holokaust, její dědeček byl v době osvobození Osvětimi vězněn v táboře) zpočátku proti nezávislosti, se teď, zdá se, přiklání k myšlence, že nacionalismus a nezávislost nutně nemusí znamenat totéž. Polovina z nás u večeře byla pro nezávislost, druhá by hlasovala proti. Pokud bude výsledek referenda stejně vyvážený, jako tomu bylo v našem případě, pak by to osmnáctého při sčítání hlasů mohlo znamenat zajímavou noc.

     Jedním z neočekávaných přínosů toho večera byla diskuse o poezii. Christopher, náš hostitel, je farmář, který na univerzitě studoval čistou matematiku, a je to poslední člověk, kterého bych podezíral z vášně pro básně. Znám ho celý život, ale až dodneška jsem neměl tušení, že projevuje sebemenší zájem o cokoli jiného, než je množství dešťových srážek a velikost úrody. Recitoval zpaměti Yeatsův „Zpěv bludného Aenguse“. Bylo to neobyčejné a překvapivě dojemné.

 

Pokladna celkem 239 liber

17 zákazníků

 

 

PONDĚLÍ 15. ZÁŘÍ

 

Objednávky online: 5

Nalezené knihy: 5

 

Nicky dnes nemohla přijít, takže jsem napsal Bethan, že pokud bude moci, je vítána.

     Naše hodnocení na Amazonu kleslo z „dobrého“ na „uspokojivé“, pravděpodobně kvůli nesplněným objednávkám. Z těch dnešních byla jedna zaslána do Belgie a další šla do Německa. K častějšímu posílání do zahraničí obvykle dochází tehdy, když je libra slabá, jako je tomu v tuto chvíli, za což částečně — jak říkají účastníci kampaně proti nezávislosti — může nejistota vzniklá referendem konajícím se ve čtvrtek.

     Bethan se ukázala v jednu. Provedl jsem ji obchodem a uvedl ji do toho tak, že jsem jí navrhl, aby dala do pořádku knihy na policích. Má to dvojí přínos, jednak se tím obchod trochu uspořádá a jednak díky tomu zjistí, kde se nacházejí různá oddělení.

     Krátce poté, co přišla Bethan, se na čaj zastavila Anupa, jedna z rezidentních umělkyň festivalu. Zoufale jsem se snažil vyřídit nahromaděnou práci, ale tak hodinu jsme si stejně povídali. Probírali jsme čtvrteční hlasování a možnost, že až se příště, někdy za týden, uvidíme, bude to možná již v nezávislém Skotsku. Pokud nic jiného, alespoň bude znovu otevřený konzum.

     Jeden belhavý starý vousatý muž se otázal na knihy o „Cumbrianě a Northumbrianě“, čímž ještě zintenzivnil mou neoblibu lidí, kteří kvůli zdání vyšší inteligence používají zbytečná slova. S „filatelií“ se u mě daleko nedostanete. O pár minut později se vrátil, neschopen najít oddělení místopisu, a zeptal se: „Kde je Northumbrie?“ Odolal jsem pokušení odpovědět, že hned na jih od Skotska. Jeho žena přistoupila k pultu se sedmi knihami o Northumbrii, mezi nimi bylo i téměř nové první vydání knihy Hlavní silnice a vedlejší cesty. Celková cena byla 27 liber. Muž upřel pohled na zem a zamumlal: „Za kolik mi je můžete dát?“

 

Pokladna celkem 211,17 liber

28 zákazníků

 

Nakladatelství Dybbuk 2019, z originálu The Diary of a Bookseller přeložila Markéta Hofmeisterová, vázaná, 352 stran, 13 × 20 cm, 1. vydání.


Share on Myspace