Není to dlouho, co všichni lidi v Čechách začali vařit. Kuchař, do té doby poměrně nenápadný dělník, s výjimkou volakého Svatopluka, se stal velkým šéfem a málem národním hrdinou… Těch kuchařek! Tolik! Kdybyste je naházeli do Vltavy, prolomily by Karlův most, jako kdysi dávno ledové kry! Chlapi se v hospodách baví o vaření, místo o holkách. Sodoma! Konec světa se blíží!

Karle, pomoooc! Prosíme tě, Otče vlasti, pomož, nebo se tu nakonec sami všichni uvaříme!

Zatímco vaření je ještě v plném běhu už nastupuje práce na Dobrém životě – jak být radostný, jak dobře žít a podobně. Později vám k tomu napíšu několik jednoduchých receptů, které pochopíte a když na nich budete pracovat ve dne v noci a vezmete svůj báječný život do svých úžasných rukou, budete šťastní a povede se vám dobře. Chcete žít nádherný život? Poraďte ostatním, jak na to, napište o tom knihu, veďte kurzy, pořádejte přednášky.

Ošklivou módu tetování, kérku, raději pomíjím, pochopím ještě tak malbu na tělo časově ohraničenou, hříčku na den, týden, ale navždy? Navždycky? Mlčím, nerozumím….

A do čtvrtice – nebo do čtveřice – slovo – příběh. Všimli jste si taky, jak máme všude najednou upříběhováno? Přímo přepříběhováno? Příběhy se navlékají na nit příběhu, která příběhem prochází. Co nemá příběh, už mrtvo jest. Honem ať přiběhne příběh…

Móda zřejmě spočívá v tom, že se nějak přijde na něco, co tu před tím normálně dávno bylo, ale teď najednou se to nějak vypíchne, vytkne před závorku, zkrátka – věnuje se tomu pozornost …

A představte si, že stovky a tisíce jinak poměrně inteligentních a někdy i vzdělaných lidí se ničím jiným už ani nezabývá – jen tímhle– uvažují – co asi přijde do módy zítra, pozítří? Dá se to nějak ovlivnit? A vedou o tom učené disputace, shromažďují toky dat.

A já už vím, co budu dělat dnes večer!

Chcete to taky vědět? Povím tedy:

Dneska večer si namaluju na předloktí motýlka. Modrým fixem, víte... Kérka.

Večeři si udělám prostou, přírodní řízek s brambory, maso naklepu, popráším paprikou a hladkou moukou a zlehka z obou stran prudce osmahnu… brambory omyji a oloupu, větší překrojím a do vody, kde je budu vařit, přidám sůl a kmín. Tu vodu ale nevyleju, bude z ní později česnečka. A zvlášť do misky nakrájím zeleninu, rajče, papriku a zelenou okurku. Já mám rád zeleninu ve zvláštní misce, víte? Máte to taky tak? Já mám rád zeleninu zvlášť.

Pak se usadím do křesla a budu psát Příběh módy. Člověk a jeho móda se to bude jmenovat. Konečně budu doopravdy – in! Přemýšlím ještě, odkud začít. Dobou Karla IV.? A kdyby Karel IV. obživl, kým by dnes asi byl?

Ředitelem marketingu?