„Mácha napsal Máj a May napsal Vinnetoua.“ Tuhle okřídlenou větu z knihy Karla Franty Malý Vinnetou netřeba zrovna rámovat jako něco geniálního, nicméně je to výrok ještě stále poměrně kultivovaný. A jako ze starých časů. Kdyby se lidé bavili podobnými výroky a nikoli třeba střelbou, žilo by se lépe!

Lidé se ovšem baví všelijak, zatímco knihy se čtou stále méně a méně, a když nějakou přinesete jako pozornost svému zubaři (například a ne že bych to zkusil), leda vás nakopne. Oproti tomu pěkným obrázkem nepohrdne.

A vidíte, přesto ceny knih stále rostou a majitelé antikvariátů to chápou. Ó, jak cenný je starý Máj, tedy ten Máchův, a ó, jak cenný je prastarý Karel May, i když…

Ne zas tolik.

Jestliže mayovka netkví v původní vazbě, získáte ji třeba za 350 korun, a osm set vydáte za Karla Maye v původní vazbě. Ale zas tu máme háčky.

Tak kupříkladu původní Mayovy romány malé řady od Toužimského a Moravce se dnes dají sehnat za hubičku i ve vysoce solidním stavu. Chce to však pátrat, procházet antikvariáty a především to chce nejevit o to, po čem pátráme, příliš velký zájem.

Chce to být klidný. A ten kdo má trpělivost (o času nemluvě), vždy něco odloví i mezi korunovkami a pětikorunovkami. I tady se dá narazit na zasypané poklady, ačkoli zrovna výše zmiňovaného Karla Maye v podobné krabici u vchodu krámu vykutáte stěží.

I nejhloupější z antikvářů se totiž při spatření staré mayovky zatetelí v očekávání tučného zisku a nasadí nekřesťanskou cenu i na nejhorší „salát“. Kupte jej, kupte, když jste posedlý sběratel.

Dám přece jen přednost Máji Máchovu.