Z více než osmisetstránkového svazku o Janu Žižkovi dýchá husitská epocha tak živě a bezprostředně, jako kdyby autor byl jejím současníkem, bez zasvěcení od norského architekta si z návštěv chrámů a paláců neodnesete ani desetinový dojem a americká výzkumnice dokazuje, že vůbec není jedno, jestli čteme text digitálně na monitoru nebo v knize.
Petr Čornej: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Paseka 2019)
Fenomenální podání z volné ruky. Příslušník generace historiků, která přivedla na svět unikátní řadu Velkých dějin zemí Koruny české, zúročil své celoživotní badatelské úsilí koncentrované na pozdní středověk. Z více než osmisetstránkového svazku dýchá husitská epocha tak živě a bezprostředně, jako kdyby autor byl jejím současníkem. Suverénně pracuje s reáliemi, brilantně se orientuje v genealogii, neunikl mu jediný dostupný pramen, ubránil se přebírání ideových a teologických stereotypů, formuluje jasně a se smyslem pro nuance. Žižkovy osudy a činy nedomýšlí, drží se prokazatelného, nezamlčuje brutalitu revoluce a nezabředá do věroučných sporů táborských a pražských teologů. Nepřekročitelná kniha.
Christian Norberg-Schulz: Význam v architektuře Západu (Dokořán 2019/ překlad Jiří Tourek)
Veliká splátka na dluh. Norský historik a teoretik architektury (1926–2000) dlouho chyběl na klenbě české intelektuální auly. Bez jeho břitkého vidění nelze doporučit návštěvy proslulých chrámů nebo paláců, protože si bez jeho zasvěcení a inspirace neodnesete ani desetinový dojem. Autor provádí čtenáře od pyramid po pluralismus podle jednotného mustru, po úvodu probere krajinu a osídlení, pak analyzuje klíčové stavby a přes pojetí prostoru se dostává k sumární formulaci významu stavitelství dané epochy. Sympatické je, že nezapomíná ani na české prostředí a vsazuje pražskou katedrálu nebo kutnohorský chrám do světového kontextu. A dvojnásob sympatické je, že artikuluje, jako kdyby rýsoval.
Maryanne Wolfová: Čtenáři, vrať se. Mozek a čtení v digitálním světě (Host 2020/ překlad Romana Hegedüsová)
Ocitáme se na švu historických epoch a americká výzkumnice se pokouší zjistit, co to dělá s lidským mozkem. Zjišťuje, že vůbec není jedno, jestli čteme text digitálně na monitoru nebo v knize. Například britské vědkyně zdůrazňují, „že typické znaky vypravování, jako je řádná časová posloupnost a nenáhodný řetězec příčin a následků v dějové linii, se můžou ocitnout na vedlejší koleji, když ho děti čtou na monitoru.“ Wolfová názorně ukazuje, jak funguje v mozku čtecí dráha a jaký je rozdíl mezi hlubokým a rychlým čtením. Kdo se nedokáže koncentrovat, nedokáže se učit a nepěstuje svou paměť, což má fatální důsledky pro jeho společenské uplatnění a v konečné fázi se zmanipulovaní lidé stávají hrozbou pro demokracii.
