Martin Lurský, který tragicky zemřel v roce 2019, byl jednou z nejvýraznějších postav Znojma a jeho nezávislé kultury. Není náhodou, že právě on byl frontmanem první punkové kapely, založené ve Znojmě, Slepá ulice. O posmrtné vydání básní a povídek z pozůstalosti se zasadila především jeho kamarádka Linda a Lubomír Dítě.

Rok mrtvého psa je autentickou výpovědí, činorodým souborem, kde jsou napříč povídkami hlavními motivy sex a drogy, často rezonuje také motiv smrti a přátelství. Kniha, která vznikla prakticky během pár dní, obsahuje tiskovou chybu, kdy text ze strany 6 patří na stranu 11. Jak říkají Lucharovi nejbližší – ani on nebyl bez chyby, tedy tuto chybu knížce čtenáři jistě odpustí.

Ukázka z knihy:

Dva muži

Dva muži, něco mezi 40 - 50ti roky, jedou v autě, mlčí a dívají se do tmy. Jeden z nich je na metadonové „léčbě“ a ten druhý si už přes 20 let namlouvá, že to „zvládne sám.“

Ty pičo, ještě tě to baví? říká první.

Ty pičo, vůbec, odpoví ten druhý.

No jo, pěknej bič jsme si na sebe upletli. Hm, hotovej očistec. Myslíš, že se z toho někdy dostanem? Ale jo, snad jo, ono to nějak dopadne. Hm, já vím, jak to dopadne. Exitus to vyřeší za nás, říká ten první. Ty vole, kurva, nemaluj čerta na zeď, odpoví druhý. No jo, ale kdyby to byl rok nebo dva, ale 20 let? Ty pičo, to je doba, to je hrozný. Chvíli bylo ticho. Moc dobře věděli, co to znamená a jak na tom jsou. To jsme dopadli, co? No jo. Veselá partička experimentátorů z devadesátek. No jo, old skul, hc. Ha ha ha. Ty pičo, přestaň nebo se rozbrečím. Hlavně žádnej zkurvenej sentiment.

...a teď kvíz pro vás. Jak to s nimi dopadne?

a) omluví se celému světu, jací jsou zmrdi a dají se na pokání

b) skončí v base nebo na psychiatrii

c) pustí si Ministry, LP „Temná strana lžíce“ a dají si ranu

d) pustí si Majkláče, LP „Stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev“ a dají si ranu

e) u těch debilů feťáckejch se to nedá určit

f) umřou

řešení kvízu:

kromě odpovědi a) je vše správně

Volal jsi o pomoc

Volal jsi o pomoc,

smáli se, zoufalec.

Uši si zacpali,

byla to pitomost.

Zrada je hřejivá,

křičel jsi na ně,

něco mi říká

vyser se na ně.

Byl rád sám

Byl rád sám. Byl uzavřený. Když ho klofla nějaká holka, tak se ho ptala, proč se mnou tak málo mluvíš? Když je seznámil s jeho matkou, většinou se ptaly, proč je takový? Matka jim řekla, ani se mnou se o ničem moc nebaví. Je to divnej pavouk. Všechno drží v sobě. Pomyslel si, koho asi tak zajímá, co se mu honí hlavou. Věděl, že když se jim otevře, dřív nebo později to bude zneužito proti němu. Radši držel rypák. Věděl už dávno svý. Když to řekl otevřeně, většinou se velice divily. Začaly ho psychicky vykořisťovat. Tak je kopl do prdele a byl zase sám. Rozhodně se ale necítil osamocený. Jeho pes ho poslouchal, slastně přivíral oči a neodmlouval. Konečně se nemusel nikomu zpovídat. Tak byl radši sám.

Rok mrtvého psa

To se opět ale nevydařilo. Den v piči a já jsem už zase na provaz. Kolikrát to ještě budu muset vydržet, chybí mi síla bojovat. Dva s diagnózou cvok. Ležel vedle ní, vnímal její vůni. Ona spala. Najednou se probudila a začala po něm řvát. Rozsypal se, už tak byl na měkko. Už přes ty slzy nemohl ani psát. Co zbývá, jsou 2 hodiny ráno. A on je zase sám. Eva z ráje to tušila a předpověděla. I kámoš to říkal, je to pako, dávej si na ni majzla, je pořád mimo. Myslel si, že to sní dá, no, srát na ni. Co dál, ticho, samota, takhle si představoval smrt. Je tohle ráj, nirvána, prohlédnutí, děkuji, radši ne. Nechtělo se mu ani umřít ani žít. A teď raďte mudrcové. Jestli ho chtěla udělat (psychicky rozbít), tak se jí to opravdu povedlo. Desátý duben roku dvatisícedevatenáct. Rok mrtvého psa. 

Vydal Jan Těsnohlídek – JT’s nakladatelství, Krucemburk, 2019, 1. vydání, brož., 48 stran.