Kniha Pravá ruka K. H. Franka mimo jiné ukazuje, jak se vnuci vyrovnávají se zločiny dědů, v románu Kdopak se baví jsou nejpevnějším poutem mezi postavami peníze a Radek Malý se ve své nové knize zabývá motivem utonulé dívky v evropské poezii.
Emil Hruška, Jacqueline Giesová: Pravá ruka K. H. Franka (Epocha 2019)
Robert Gies se narodil roku 1902 nebo 3 (údaje v knize kolísají) v Kolíně nad Rýnem a zemřel roku 1974, přes kariéru špičkového právníka rozvinul svou činnost teprve v SS. Brzy po vzniku protektorátu se ocitl v Praze jako osobní tajemník K. H. Franka. Hruška na této knize spolupracoval s jeho vnučkou, která se celoživotně vyrovnává s cejchem dědečkových zločinů (osud lidických dětí například) a která dosud nechápe, jak tento zločinec unikl po válce potrestání. Nejpůsobivější je text tam, kde se mluví o Giesově suverénním mlčení o minulosti a o bezzubých pokusech západoněmecké justice reagovat alespoň formálně na trestní oznámení ze strany českých protifašistických organizací. Nejhorší jsou vrazi od psacích stolů.
Liou Čen-jün: Kdopak se baví (Odeon 2019/ překlad Zuzana Li)
Autor (1958) je prý jedním z nejbohatších spisovatelů v Číně a tohle je třetí kniha, která mu vychází v českém překladu. Román lze doporučit všem, kdo mají zájem o kolorit současné čínské společnosti. Zuřivý boj strany proti korupci, bídný život venkova, prostituce organizovaná kolem mýtu panenství, kupování nevěst, iracionální myšlení a klientelismus pojednává Liou lehkým perem a se smyslem pro grotesknost „příběhů ze života“. Zdánlivě nenáročné vyprávění sugeruje po čase nepříjemný pocit, že všechno, o čem se mluví, je jinak, že nelze nikomu věřit, kdo uvěří, vzápětí bude litovat. Nejpevnějším poutem mezi postavami jsou peníze, a proto je třeba nepolevit v ostražitosti, protože lidé vás chtějí jedině napálit.
Radek Malý: Ofélie a její sestry. Motiv utonulé dívky v evropské poezii (Host 2019)
Inspirován Bachelardem sleduje autor (1977) „komplex Ofélie“ založený u Shakespeara při jeho putování zejména francouzskou, německou a českou poezií, přičemž se zmíní i o klíčových zpracováních prozaických (například Viktorka Boženy Němcové). Do centra plástve metafor spojených s tímto komplexem klade Malý posmrtnou masku Neznámé ze Seiny. Někdy podrobnější analýzy, jindy letmé zmínky se tak z naší poezie dočkají Mácha, Bezruč, Zahradníček, Holan, Orten, Seifert, Nezval, Skácel, Hanzlík, Žáček, Matys, Cincibuch nebo Šťastná, Tominová a Hrabě. Jistou nahodilost výběru sám autor připouští, nečiní si nárok na vyčerpávající antologii. Komu je tato publikace určena? Studentům, nebo profesorům?
