Veronika Bendová se po svém debutovém románu Nonstop Eufrat (Fra 2012) o bývalém katolickém knězi tentokrát obrací na sever Čech, kam už se podívali mnozí před ní, a v novém románu Vytěženej kraj (Fra 2019) ukazuje, co tam dotyční po sobě zanechali.

Severní Čechy jsou zlatý důl – nejdříve pro komunisty a těžaře, nyní zejména pro filmové a seriálové tvůrce. Jedni z kraje těží potenciál materiální, druhé zajímá spíše ten estetický. Na vlně filmařské produkce z krušného severu se spolu s Robertem Sedláčkem (Sever) či Janem Pachlem (Rapl) chce svézt i fiktivní režisér Kryštof Kosík a posílá tam své lidi, Irenu a Huga, aby nalezli vhodné lokalizace pro jeho seriál z normalizačních dob a vytěžili tu správnou tíživou atmosféru. Atmosféru „ponuře zahnívajícího socialismu“.

Sever Čech se tu představuje jako pozoruhodný skanzen plný bývalých komunistických lágrů, uranových dolů nebo pracovních táborů. A zejména lidí, kteří v něm celá léta žili, pozorovali jeho devastaci a sami jí tak trochu podléhali – na rozdíl od těch, kdo mají možnost ten kraj vídat jen na televizních obrazovkách, projíždět jím či s ním být spojeni pouhým telefonním signálem jako režisér Kosík. Sever však není jen industriální krajina, ale také syrová příroda, která si s lidskou dobyvačností v ničem nezadá. „Tohle místo ale ukazovalo všechno, jenom ne bezbrannost. Ukazovalo nezměrnou sílu živé energie, která nakonec zvítězí. Ukazovalo přírodu jako predátora, který potřebuje jen trochu času. Trochu času a klidu – a rozhryže, pohltí či utopí i ten nejsofistikovanější lidský výtvor,“ popisuje Irena tajemné prostředí krušnohorského Rudohoří.

Celou road movie doplňuje také milostná zápletka dvou protagonistů, která se však dere na povrch stejně váhavě jako příběhy skryté za severočeskou oblastí a jejími obyvateli. Ovšem čím déle tu dvojice hlavních hrdinů setrvává, tím více se ztrácí původní účel jejich návštěvy a tím více vyplouvá na povrch minulost nejen Iry a Huga, ale i samotných obyvatel tamních měst a vesnic. Nebo alespoň to, co z ní zbylo.

Vytěženej kraj tak nabízí několikero čtení. Je-li libo severočeský cestopis, dostane se vám poučeného historického i jiného výkladu hlavně z úst světaznalého Huga, který pak může sloužit jako svého druhu průvodce či minimálně zdroj inspirace pro vaše cesty po severočeském kraji. Nebo se můžete nechat vést lidskými příběhy, od znovunalézání hlubších citů mezi Irou a Hugem přes příběh bývalých obyvatel libkovické věznice – včetně Hugova otce – až po současné Severočechy, kteří se k dobyvatelům jejich kraje staví všelijak.

A nakonec lze celý příběh číst i jako kritickou výtku nejen směrem k severočeským těžařům, ale také ke všem Kosíkům, Sedláčkům a dalším, kteří se rozhodli estetizovat vytěženou přírodu a zejména vytěžené lidské duše. Kteří vytvořili mýtus severočeského ateliéru vhodného pro všechny kriminální seriály a filmy odehrávající se za normalizace. A kterým v okamžiku, kdy bude dotyčné území skutečně vytěženo, bude prostě stačit porozhlédnout se po jiném místě s podobným potenciálem. Co třeba Šumava?

Veronika Bendová: Vytěženej kraj. Nakladatelství Fra, Praha, 2019, 1. vydání, 200 stran.