Kniha Bohumil Hrabal v množném čísle vyžaduje angažovaného čtenáře, novela Vděk pojednává o terminálním stadiu stárnutí osamělé ženy a z historického pojednání Valdštejnova pomsta pochopíme, proč Moravané usilovali po roce 1989 o autonomii.

Jakub Češka: Bohumil Hrabal autor v množném čísle (Host 2018)

Češka (1971) spojil do jednoho svazku pět víceméně samostatných esejů. V prvním analyzuje Hrabalovy vyprávěcí postupy v novele Obsluhoval jsem anglického krále, ve druhém si všímá, jak přerůstala povídka Kain do Ostře sledovaných vlaků, ve třetím porovnává varianty Hlučné samoty, ve čtvrtém uvažuje nad emancipačními strategiemi Jarmilky a konečně v pátém stopuje lektorská řízení Hrabalovy tvorby v polovině 70. let v nakladatelství Československý spisovatel. Češkova metodologie je netriviální a vyžaduje angažovaného čtenáře, který je předem s klasikovými texty obeznámen. Stručně by se dalo říci, že Češka nabízí lekci hlubokého čtení, jednu z cest, jak se dá rozevřít literární text a nahmátnout jeho smysl.

Delphine de Vigan: Vděk (Odeon 2019/ překlad Alexandra Pflimpflová)

Před čtyřmi lety mě zaujal autorčin (1966) román Podle skutečného příběhu svou kultivovanou literární hrou. V téhle novele byste ovšem jemné literární hry čekali marně. Tradičně a lapidárně pojednané terminální stadium stárnutí jedné osamělé ženy neskrývá žádná tajemství. Motiv vděku se tu vynořuje jako mezigeneračně navazované pouto mezi lidmi, kteří v konkrétní situaci mohli stejně dobře pomoci druhému, nebo se odvrátit a neučinit nic. Poctivě míněná výzva k solidaritě rezonuje dnes tím více, čím více pociťujeme ve společnosti deficit solidarity. Ústřední hrdinka umírá, ale autorka neopustí svůj text, dokud nepřivede čtenáře k pedagogickému happy endu. Cituplná nenáročná kniha.

Josef Janáček: Valdštejnova pomsta (Československý spisovatel 1992)

Klaustrofobické osamění s vlastní knihovnou mě vrací ke svazkům dávno přečteným. Výrazný historik Janáček (1925–1994) se koncentroval na dobu rudolfínskou a kromě monografie o Valdštejnovi z ní vytěžil i tento obsažný pohled na bělohorskou Moravu. Lze se do nekonečna přít, zda dějiny jsou neseny epickým prvkem a zda jim velí proudnost dějů či náhoda, nad Janáčkovým textem však uvěříte, že historie má ráda příběhy paradoxně komponované. Moravské události na počátku 17. věku nejsou v obecném povědomí tak sytě traktovány jako ty české, a proto snad také vzbudila v Praze takový podiv po listopadu 1989 moravská snaha o autonomii. Kdo si pečlivě přečte tuto knihu, bude se určitě divit méně. Morava je marka.