Národní filmový archiv připravil v rámci projektu digitalizace a restaurování významných kinematografických děl jednu nevšední obnovenou premiéru – „skandální“ film Extase Gustava Machatého. Ten si nyní přivezl cenu za nejlepší restaurovaný film z Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, kde před 85 lety pobouřil samotného papeže kvůli nahotě herečky Hedy Lamarrové.

V roce 1934 byla Extase vyslána na festival v Benátkách a hned v prvním týdnu konání přehlídky měla sklidit největší úspěch ze všech dosud promítaných titulů! Tamní přísné obecenstvo několikrát aplaudovalo, což se předtím stalo jen jednou, když se v italském žurnále objevil Benito Mussolini. Papež Pius XI. byl však filmem rozhořčen a označil jej za nemravný, bezbožný, ba přímo pornografický. Rozhodně odmítal, že by mohlo jít o smělé umělecké dílo, jak jej popisovala kritika. 

Formálně pozoruhodný snímek líčí banální zápletku. Dívka Eva se nešťastně provdá za staršího muže, avšak své první milostné vzplanutí prožije s mladým inženýrem Adamem. Režisér Gustav Machatý se erotikou a projevy sexuální touhy zabýval již v němém filmu Erotikon (1928). Tematicky na něj navázal právě snímkem Extase (1932), jenž představoval na české poměry nebývale ambiciózní projekt. 

Film dobou vzniku patřil ještě mezi první zvuková díla, a tak využíval pouze minimálně dialogy, což dalo velký prostor kameře Jana Stallicha. Výsledkem byla extravagantní obrazová oslava vášně a lidské práce, plná symbolů a metafor, podpořená hudbou Giuseppe Becceho. Do hlavní role byla obsazena tehdy osmnáctiletá Hedy Kiesler, kterou role proslavila po celém světě a nasměrovala ji jako Hedy Lamarr až do Hollywoodu. 

Samotné natáčení snímku bylo pojato velkoryse. Na tehdejších Barrandovských terasách byla například postavena speciální dvacetimetrová zdvihací plošina. Štáb rovněž strávil nezvykle mnoho dní v exteriérech na Slovensku. Vznikly hned tři jazykové verze filmu – česká, německá a francouzská. Extase se postupně dostala do kin v padesáti zemích světa a řadí se mezi exportně nejúspěšnější české tituly 30. let. 

Existence různých jazykových verzí však znamenala i jisté odlišnosti a různé zásahy do konečné podoby díla. Docházelo k tomu vlivem cenzury, a to nejen kvůli nahým scénám. V německých kinech se film objevil až v roce 1935 pod názvem Symphonie der Liebe po náležitých úpravách v souladu s nastupující nacistickou ideologií. Pro francouzskou verzi zase byly již při natáčení na přání distributora přeobsazeny některé role. Traduje se také, že okénka s obnaženou herečkou byla jakýmsi suvenýrem promítačů, kteří si je z kopií vystřihovali. 

Národní filmový archiv (NFA) se rozhodl rekonstruovat ikonický snímek, zmiňovaný snad ve všech přehledech dějin světové kinematografie tak, jak jej Machatý natočil pro české publikum. „Šlo nám o to, aby se film zaskvěl ve své původní podobě, byť digitálně, což vyžadovalo rozsáhlé historické rešerše, pátrání po nejlepších zdrojových materiálech pro digitalizaci, a hlavně hledání dobového obrazového i zvukového podání,“ vysvětluje generální ředitel NFA Michal Bregant a dodává: „Podařilo se to i díky intenzivní mezinárodní spolupráci s řadou dalších archivů.“ Samotné digitální zrestaurování muselo proběhnout ve specializovaném italském studiu L’Immagine Ritrovata v Bologni. 

K poslední obnovené premiéře filmu došlo v našich kinech v roce 1958. V novém, digitálním kabátě zamíří do domácí distribuce konečně původní, kompletní česká verze na začátku příštího roku.

Autorka je filmografka a katalogizátorka NFA.