Soukromá rustikální Galerie z ruky majitelky Stanislavy Macháčkové ve vesničce Křížovice, části městyse Doubravník na Brněnsku,ve Svratecké hornatině, zahájila činnost zjara 1992. Otevírací výstavu zde tehdy měli malíři Božena a Karel Rossí. Aktuální komorní kolekce obrazů pražské autorky Ireny Křivánkové má v evidenčním úhrnu úctyhodné číslo sto čtyřicet tři.

Křivánková, brněnská rodačka, v roce 1999 absolventka Fakulty výtvarného umění VUT v Brněv ateliéru prof. Jiřího Načeradského, od roku 2014 odborná asistentka ateliéru Intermedia na soukromé vysoké škole Art & Design Institut v Praze, se představuje v Galerii z ruky podruhé. Premiéru tu měla před dvanácti roky, v nichž bylo dost času na vývoj, proměny tvůrčí orientace. Co „odložila cestou“, co nového přijala za své?

V roce 2007 jsem měl příležitost napsat v recenzi pro Literární noviny č. 20: "Jsou-li východiskem výtvarné tvorby představy, neznamená to, že tvůrce je nadobro oddělen od věcné skutečnosti. Často je v takových dílech více nápodoby předmětného světa, než je v realismu. Jde ovšem o nápodobu sjednanou prostředky, jež neplní umělcovu ambici přepisu, nýbrž mnohé touhy po svébytném vyjádření. Právě tak tvoří Irena Křivánková." Na tomto mínění nezměnilo se nic. V polovině čísel aktuální výstavy k tomu přidala širší zření svého nitra, skrze náměty a jejich formu je více pootevřela.

V umění není nic vyčerpáno, žádný námět, žádný materiál, žádná technika. Rozvíjejícím způsobem lze navázat i na formy, jež byly tvorbou zrozeny už před desetiletími. Křivánkové malířský projev v souvislostech upomíná, že české výtvarné prostředí 60. až 80. let minulého století zřetelně ovlivnil americký abstraktní expresionismus čtyřicátých a padesátých let.

Už ve druhé polovině 30. let rozlišil kritik Alfred Barr dvě tendence abstraktního umění. První byla, geometricko–strukturální, vedla přes kubismus až po různá geometrická a konstruktivistická hnutí. Druhou tendenci označil za spíše intuitivní a emocionální, užité formy za spíše organické a biomorfní než geometrické, spíše zakřivené než hranaté, spíše dekorativní než strukturální, a protože Barr měl zaujetí pro mystické a iracionální, napsal ještě o oné druhé tendenci, že je spíše romantická než klasická.

Barrovo shrnutí druhé abstraktní tendence je v přenesení detailně vystihujícím náhledem na formu Křivánkové, již uplatňovala v předešlém desetiletí a rovněž před půlkou desátých let. Toto období nyní připomíná v Galerii z ruky kolekce malých pláten z cyklu s titulem Fragmenty. Rozsahem je to více než polovina výstavy. Čeho částmi jsou ta plátna se zpřítomněným barokním nádechem? Příbuzné skladby malířka užila na rozměrnějších obrazech uvedených v minulých letech ve větších interiérech. Na nich je více evidentní záměr iluzívní výstavby třetího rozměru, který zvyšuje oněch repetičních, naturálně duchovních kompozičních fragmentů přitažlivost.

Druhá část přítomné křížovické výstavy je rozdílná. Jsou to malby mladší. Obsahem, formou i vyzněním odkazují na odlišná východiska. Především je to Křivánkové návrat k někdejšímu figurativnímu (zobrazujícímu) projevu, náplní a duchovním zázemím však nesoucímu odlišná svědectví o malířčině existenci. Odlišná ve smyslu větší otevřenosti, tím možnosti k širšímu divákovu nahlédnutí do malířčiny duše.

Akcentujme však fakt, že z hlediska volby formy šla Křivánková nazpět, proti vývojové posloupnosti. Nazpět i uvnitř vlastního vyjadřování. Z aspektu generalizace zde jistě nutno přidat poznámku: Mínění Vasilije Kandinského – Abstrakce se stane nejrozšířenějším způsobem malířského projevu – nedoznalo naplnění. Rozličně stylizované způsoby věcnosti trvale vyznává nemalá část jistým způsobem poučené výtvarné veřejnosti.

Jsou tu dvě vztahová témata, k nimž Křivánková vnitřně dozajista připojuje atribut podstatná – vztah ke specifickým lyrickým situacím v přírodě, jež vyhledává pro podmanivé tonutí v pocitech okouzlení, a vztah ke kočičímu plemenu Sphynx, které je jí blízké pravděpodobnou denní přítomností. Obé, míněná příroda a kočky, je pak ve dvou realizacích originálně sdruženo v náznakově narativním sdělení.

Lze myslím předpokládat, že malým, víceméně realistickým portrétům koček se jmény Barnie a Pepi nebude ze strany návštěvníků Galerie z ruky věnován zvláště velký zájem. Avšak rozměrnější artefakty s tituly Akvárium a Pepi a světlušky mají potenciál upoutat zrak i mysl zvláštnostmi podání obsahových spojnic. Na celé ploše prvního plátna tyčí se nad dvojicí nevelkých přesto dominantních koček čelní sklo akvária s četnými rybami, i bizarními. Snová tajemnost a poetika druhého plyne z bezpočtu světlušek vznášejících se nad spící kočkou.

Syžet rámcově figurativních světlušek přičiňuje se na sledované výstavě o divákův zájem ještě na třech dalších obrazech – Čekání na světlušky, Světlušky a I světlušky mají svoje prasátka pro štěstí. Přičemž posledně jmenovaný má vedle jisté naturální lyričnosti přesah k nápaditému jemnému humoru.

Světlušky a kočky z plemene Sphynx snad ani nejsou Ireny Křivánkové hlavním novým tvůrčím programem, jakkoli to tak nyní v Křížovicích může působit. Ovšem s přihlédnutím ke skutečnosti, že u četných příslušníků střední malířské generace je dnes upřednostňována (ze vzdoru, z beznaděje či jen z recese) ošklivost, tedy rezignace na krásu, je tu Irena Křivánková (a šťastně není sama) se svým optimismem a snem, s realitou malířského umu, s pomíjivou krásou svitu světlušek a s láskou ke zvířatům. Co načala, může rozvinout. A my můžeme od ní očekávat další projevy tvůrčí osobitosti.  

         

Irena Křivánková, Obrazy, Galerie z ruky, Křížovice (Doubravník). Výstava je přístupná do neděle 28. července, otevřena je ve čtvrtek a pátek od 13. do 18. hodiny a v sobotu a v neděli od 10. do 12. a do 13. do 18. hodiny.