Za druhé světové války patřil vrchní strážmistr četnictva Karel Kněz mezi nejdůležitější členy odboje na Pardubicku a svými aktivitami významně pomáhal v činnosti odbojové skupině Čenda v Ležákách. Aby nevyzradil síť kontaktů a ochránil svou rodinu si vzal si dobrovolně život 22. června 1942. Jeho hrdinské činy i tragická smrt nebyly ve druhé polovině 20. století doceněny, ani zmiňovány.

Vrchní strážmistr Karel Kněz byl velitelem četnické stanice ve Vrbatově Kostelci, do jejíhož rajonu spadala osada Ležáky. Z popudu místních obyvatel zde byla založena v roce 1939 odbojová organizace Čenda, jejíž členem byl i sám Karel Kněz. Hlavní úkoly zahrnovaly shromažďování a ukrývání zbraní, tiskovin a provádění další odbojové činnosti. Organizace zároveň aktivně podporovala radistu skupiny Silver A, Jiřího Potůčka, a jeho vysílačku Libuši, jež zajišťovala spojení se zahraničním odbojem.

Alena Mergl Kučerová převzala 28. října z rukou prezidenta České republiky medaili Za hrdinství udělené In memoriam pro jejího dědečka Karla Kněze.

Je pro vás jako vnučku Karla Kněze toto ocenění určitou satisfakcí?

Nevím, jestli se to dá nazvat satisfakcí, ale je to pro mě čest, a jsem ráda, že u toho mohu být. A hlavně dědovo jméno je spojeno mimo jiné zejména s Ležáky, díky čemuž se tímto způsobem dostává osud jeho i dalších ležáckých obyvatel i odbojářů do povědomí širokého okruhu lidí a donutí je k zamyšlení.

Jak by se k ocenění stavěl váš tatínek, syn pana Kněze, či třeba i sám dědeček? Co by je mohlo jako první věc napadnout, kdyby tento den zažili?

Nedokáži říci, co by napadlo dědečka. Myslím, že on za to, co dělal, neočekával žádné díky ani uznání. Z toho, co se o něm postupně dozvídám je zřejmé, že vše dělal z přesvědčení, protože si dovedl představit, co by nastalo, kdyby Hitler vyhrál válku. Znal totiž ze Sudet, kde sloužil, německý nacionalismus a fanatismus, který se tam začal projevovat. Tatínek by byl určitě dojatý. Už ho vidím, jak hledí na dědovu podobiznu a lesknou se mu oči. Byl na svého otce hrdý. Věděl, že udělal něco výjimečného, a byl by velmi rád, že se mu dostalo veřejného uznání a že jsou lidé, kteří na jeho činy a oběť i v dnešní době nezapomněli. Je mi líto, že se této události nedožil. Určitě by při této příležitosti vzpomněl i na maminku, která byla v jeho očích stejný hrdina jako otec, a samozřejmě i na obyvatele Ležáků a další oběti nacismu.

Myslíte si, že tato doba myslí na podobné osobnosti s větší intenzitou, než tomu bylo například za minulého režimu, nebo v této otázce na dané době nezáleží?

„Určitě to neplatí obecně. Vše je vždy o lidech a jejich vnímání a životních postojích. Dnes se mohou otvírat životní příběhy lidí, kteří byli dříve režimu nepohodlní anebo upadli v času zapomnění. Ale je zde otázka jiná – kdo si najde na tyto osudy a jejich zviditelnění čas. Vnímám jako velice prospěšné nezapomínat na lidi výjimečné v jakémkoliv oboru.“

Od roku 2009 je Karel Kněz připomínán v Památníku Lidice a od roku 2011 se na jeho památku koná v Ležákách branný závod pro mládež – Memoriál Karla Kněze – probíhající vždy dva dny před pietní vzpomínkou na vyhlazení osady Ležáky. Závodu se účastní děti a mládež z Pardubicka, které tak poznají Karla Kněze a uctí jeho památku. Při této akci je každoročně přítomna i Alena Mergl Kučerová.