Ačkoli od konce druhé světové války uplynulo více než tři čtvrtě století, dosud žijí její svědci, kteří mohou doložit svým osobním svědectvím tehdejší hrůzy. Česko-německý fond budoucnosti oslovil téměř tisíc přeživších nacistické perzekuce s výzvou, aby svěřili své osobní vzpomínky a životní kréda. Výsledkem je kniha Jako by se to všechno stalo včera / Als wäre das alles gestern geschehen.
Dvojjazyčná kniha se skládá z fotografických portrétů přeživších a jejich citací, k nimž Radka Denemarková na základě jejich výpovědí přidala esej o holokaustu, jehož možnost přežívá dál i v poválečné společnosti. Kontrapunkt její varovné úvaze tvoří fotografie 22 pamětníků pořízené Karlem Cudlínem.
Vznik této knihy inicioval Česko-německý fond budoucnosti, který již od roku 1998 podporuje projekty týkající se společné kultury a dějin obou zemí. „Traumata přeživších jsou traumaty nás všech, ale aby se nás dotkly ještě po tolika letech, je nutné dát zaznít hlasům konkrétních jedinců, kteří o nich ještě mohou mluvit,“ uvádějí jeho ředitelé Petra Ernstberger a Tomáš Jelínek.
Mezi portrétovanými se objevují ti, kteří prošli koncentračními tábory v Osvětimi a Terezíně, přežili vyhlazení Lidic a také ti, jejichž rodiče byli zastřeleni před jejich vlastníma očima, popraveni za účast v odboji či umučeni v koncentračních táborech. A přesto, stejně jako z jejich fotografických tváří, jako by ani z jejich vzpomínek nezaznívala rezignace.
Načrtnuté vzpomínky pamětníků zároveň znovu připomínají, že vznik války a holokaustu byl úzce spojen se samou podstatou novověké evropské společnosti a obecně moderních mocenských mechanismů. Stále žijeme v civilizované kulturní společnosti, která holokaust umožnila. A nezabránila mu. Když nastal, lidé odmítali věřit faktům, které měli před očima,“ říká Radka Denemarková.
„Ani dnes se naše vnímání nezměnilo; zase nebudeme připraveni slyšet varovné signály, i když je budeme mít před očima. Jsme nadutí a zaslepení perspektivou ekonomicky zajištěného, konzumního světa, nevidíme, jak mizí morální hledisko, nevnímáme nespravedlnosti a genocidy světa, mlčíme k odsouvání lidí na okraj společnosti, abychom se jejich neštěstím nenakazili. Masové vraždění bylo nepředstavitelné, ale my si v dnešní době musíme představit nepředstavitelné mnohem dříve, jinak nespravedlnostem nezabráníme,“ dodává Denemarková.
