Lidé jsou nepoučitelní. Pavel Zeman se nepoučil z potíží své předchůdkyně Renaty Vesecké, která se nechala pozvat dnes už zesnulým místopředsedou Nejvyššího soudu ČR Pavlem Kučerou v den svých narozenin do prosklené kavárny na kávu a zákusek a neúmyslně tím umožnila skandalistům, tedy novináři Daliboru Bártkovi, krajské státní zástupkyni Zlatuši Andělové, jinak exprokurátorce a bývalé člence KSČ, a hlavně bývalé nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové vyrobit bajku o údajně utajované konspirační schůzce.
Skandalisté rozpoutali štvanici, jejíž první obětí byl na konci své kariéry dosud neposkvrněný Pavel Kučera, nepravomocně zbavený taláru, a nakonec i Renata Vesecká, později odvolaná vládou Petra Nečase na návrh Jiřího Pospíšila, capo di tutti capi z kauzy Jiřího Čunka. Pavel Zeman se zachoval podstatně neopatrněji: S neveřejnými rozhovory o věci svého známého se uchýlil do soukromí bytu soudce Jana Czernina, čímž posílil podezření o nekalostí vedených jednání.
Objektivní procesní lhůta kárného řízení již dávno vypršela, takže Marie Benešová jej nemůže poslat před kárný soud, ale i tak je kolem toho spousta řečí a zaznívají hlasy o nezbytnosti Zemanova odchodu z funkce. Bez zjevné spojitosti se současně volá po konci Lenky Bradáčové. Vyskytly se dohady, že Pavel Zeman má doplatit na to, že se nepostaral o svržení Andreje Babiše. Obvinění Lenky Bradáčové je neurčité, patrně má být potrestána prostě jen za to, že žije. Ale možná jí má někdo za zlé, že netlačí dost důrazně na státního zástupce Jaroslava Šarocha, aby konečně dovedl ke konci kauzu Čapí hnízdo, a to nejlépe tak, aby obžaloba rozvířila předvolební agitaci.
Je běžné, že o nějakém maléru se chvíli píše, ale pak jej převrství jiný skandál a na původní věc se zapomene. Píše-li ale přeopatrný Petr Dimun na České justici o Pavlu Zemanovi jako o chromé kachně, je to vážné: Autor určitě ví, že kdosi má zbraň na Pavla Zemana dobře nabitou ostrými, takže odvety se nemusí obávat. Padne-li kvůli této aférce Pavel Zeman, jeho pád bude připomínat konec Al Capona, jenž nedojel na své největší zločiny, ale na daňové úniky. V Zemanově případu by tak například nemuselo dojít na zkoumání jeho odpovědnosti za svržení vlády Petra Nečase.
Články, pojednávající o choulostivých návštěvách bytu soudce Jana Czernina, jsou si obsahem a stylem velmi podobné. Jsou v podstatě psány korektně. Liší se od nich tematicky doplňkový článek Jana Hrbáčka na České justici přinášející přehled o nemovitostním vlastnictví Pavla Zemana a Lenky Bradáčové. V části čtenářů možná vzbudí závist, od ní se může vznítit podezření na nezákonné nabytí peněz a pak už přijdou jen „zaručené“ pověsti o přijímání úplatků. Shrnuto, článek směřuje k zpochybnění čistoty rukou obou vysokých žalobců a tím k podlomení jejich autority. Snaží se rozdmýchat nízké pudy. Nahrazuje tak špiněním potřebnou věcnou kritiku počinů obou Hrbáčkových terčů.
Nevšiml jsem si, že by veřejnost v poslední době projevila zájem o vpád do soukromí ať již Pavla Zemana nebo Lenky Bradáčové. Nenapadá mě, jakým počestným důvodem by se potřeba jeho provedení dala ospravedlnit. Oba postižené osobně znám. Podporoval jsem Pavla Zemana v úsilí o zásadní reformu státního zastupitelství. Časem se ale vizionář vytratil a dnes už jen udržuje úřad v chodu způsobem, jenž má do dokonalosti daleko. Podal jsem proti němu řadu podnětů ke kárnému řízení nebo přímo k odvolání. Kdyby na ministerstvu nevyprazdňovali často odpadkové koše, jistě by se jich tam našla pěkná řádka. S Lenkou Bradáčovou jsem žádné velké konflikty neměl. Oběma dokážu ledacos vytknout, ale nepřipadá mi, že jejich Achillovou patou by bylo zrovna úplatkářství. Způsob, jakým naložili se svými příjmy, je jejich soukromou záležitostí.
Ctěným čtenářům sděluji, že nepotřebuji nic ani od jednoho z napadených.
