Pět dní po vypuknutí rusko-ukrajinského konfliktuh podepsal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v hlavním městě Kyjevě dokument o žádosti o členství v EU. Na videokonferenci Evropského parlamentu následujícího dne, 1. března, Zelenskyj řekl, že Ukrajina prokázala svoji sílu a „s námi bude EU silnější – to je jisté“, požadoval, aby vedoucí představitelé EU dokázali, že jsou nyní s Ukrajinou.
Tehdejší slova předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová také podpořila očekávání, že Ukrajina vstoupí do EU co nejdříve. Médiím hlava Evropské komise řekla, že Ukrajinci „patří k nám, jsou naší součástí a my chceme být s nimi“. V Evropském parlamentu Ursula von der Leyenová oznámila, že chce přejít k „dalšímu kroku“, který samozřejmě odkazuje na proces vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Předseda Evropské rady Charles Michel také Zelenského ujistil, že jeho žádost bude zvážena. Belgičan řekl, že Evropská rada se nemůže zbavit své odpovědnosti za takovou žádost.
Významné poznámky obou vůdců EU znamenají, že se Ukrajina brzy stane 28. členským státem EU? Ve skutečnosti, lídři EU sami věděli, že napsali šek, který bylo obtížné proplatit.
O několik dní později Ursula von der Leyenová uvedla, že o této otázce by se mohlo diskutovat na summitu evropských lídrů, „ale nyní se zaměřujeme na ukončení války“. I když Von der Leyenová také řekla, že vyhlídky na vstup Ukrajiny do EU hodnotí pozitivně, ve skutečnosti nemá právo rozhodovat o tom, zda země může vstoupit do EU, nebo ne. Podle nařízení může Evropská komise připravovat pouze expertní posudky pro členské státy EU, aby zjistila, zda jsou kandidátské země způsobilé, což obvykle trvá 12 až 18 měsíců.
Vyhlídka na vstup Ukrajiny do EU je tak nereálná, že i němečtí představitelé, kteří zastávají pozitivní postoj k rozšíření unie, jsou naštvaní, že lídři EU dali takový slib. „Neměli bychom vzbuzovat falešné naděje, které nakonec skončí zklamáním,“ varoval Norbert Röttgen, předseda zahraničního výboru německého Bundestagu, který v minulé vládě Merkelové působil jako šéf evropských záležitostí na německém ministerstvu zahraničí. Měl na starosti vyjednávání o vstupu dalších zemí do EU, a ví, jaké jsou požadavky na vstup kandidátských zemí do EU. „Neexistují zde žádné zkratky, žádná snadná cesta,“ řekl. „Naopak, vstup do unie vyžaduje bolestivé politické a ekonomické reformy, budování právního státu a boj proti korupci.“
Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková také vyjádřila pochybnosti o perspektivě vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Každý ví, že „vstup do EU není něco, co se dá udělat za pár měsíců,“ uvedla. Německý kancléř Olaf Scholz se 3. března v rozhovoru pro německou televizi TV 2 vyslovil v tom smyslu, že nyní není čas uvažovat o vstupu Ukrajiny do Evropské unie. EU je společenství s pravidly a pro vstup do EU existují předpoklady. Řekl, že bezprostřední prioritou je zabránit tomu, aby současný rusko-ukrajinský konflikt nadále eskaloval.
Možná proto, že Ukrajina má politickou vůli a je chycena ve vážném konfliktu s Ruskem, může Ukrajina vstoupit do EU rychleji, ale v očích Bruselu je téměř nemožné specializovat vstup Ukrajiny do unie. EU si zakládá na tom, že ke každé zemi přistupuje „stejně“ v přísném souladu s přesnými pravidly. V současné době jsou zeměmi, které EU uvedla jako kandidátské země na členství, Turecko a další čtyři země západního Balkánu včetně Srbska, Albánie, Severní Makedonie a Černé Hory. Výše uvedených pět zemí na vstup do unie čeká již roky, ale ještě se nestaly řádnými členy. Ukrajina v současné době není ani kandidátskou zemí.
Jak dlouho tedy musí země obvykle čekat na „přijetí“ do EU? Jako referenci můžete vzít poslední Chorvatsko. Formálně požádalo o vstup do EU v roce 2003 a teprve v roce 2013 do unie oficiálně vstoupilo. Nyní dokonce i Polsko a Slovinsko, nejsilnější zastánci Ukrajiny, vidí perspektivu vstupu Ukrajiny do EU až v roce 2030.
Kodaňská kritéria jsou podmínky, které musí splňovat stát vstupující do Evropské unie. Rozhodla o nich Evropská rada 22. června 1993 v Kodani při přípravě na rozšíření Evropské unie. Podle nich by kandidátské země EU splňovat následující kritéria: mít stabilní instituce zaručující demokracii, právní stát a ochranu menšin, dobře fungující tržní hospodářství, vláda musí být schopna prosazovat zákony EU. Před vypuknutím rusko-ukrajinského konfliktu Ukrajina těmto požadavkům zdaleka nevyhovovala. Evropská unie ji například opakovaně obviňuje z korupce. Nevládní organizace zařadily Ukrajinu na 122. místo ze 180 zemí a území z hlediska korupce. Ze všech evropských zemí se umístila na poslední místo.
V současné době jsou země EU daleko od konsensu o tom, zda by se EU měla rozšířit, zejména Francie a Nizozemsko již léta požadují reformu EU před přijetím nových členů – a to pouze malých zemí západního Balkánu, nikoli Ukrajiny, země s více než 40 miliony obyvateli. V současnosti se politici v bohatých západoevropských zemích ani neodvažují vyjádřit podporu přijímání nových členů EU během volebních kampaní, protože občané se domnívají, že noví členové budou pravděpodobně utrácet obrovské dotace po mnoho příštích let.
Každý z 27 členských států EU má navíc právo veta nejen v otázce, zda nakonec kandidátskou zemi přijmout, ale také kdy jednání začnou. Bulharsko využitím své moci blokuje zahájení přístupových jednání EU se Severní Makedonií. V současnosti Ukrajinu podporují v podstatě jen východoevropské země jako Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Tyto země volají po „okamžitém vstupu Ukrajiny do EU“ z geopolitických důvodů. Francie, Španělsko, Nizozemsko a Německo jsou skutečně skeptické.
Proč Ursula von der Leyenová, Michel a mnoho dalších východoevropských zemí stále fandí zdánlivě nerealistickým nadějím Ukrajinců, když jsou vyhlídky chmurné? Tváří v tvář současné depresivní situaci nemají ukrajinští a evropští lídři jinou volbu než udělat nějaká politická gesta, uvedl Milan Nich, vedoucí vědecký pracovník ústavu při Německé asociaci pro zahraniční záležitosti. Někteří analytici se domnívají, že Zelenskyj požádal o vstup do EU v době, kdy neměl žádnou naději na vstup do NATO, aby připomněl mu unie poskytla větší podporu v konfliktu. Ostatně Lisabonská smlouva EU stanoví, že „v případě ozbrojeného útoku na území členského státu“ poskytnou ostatní země „veškerou pomoc a podporu v rámci svých možností“.
8. března, Wang Huaicheng, reportér Deníku Guangming v Berlíně
